Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

Archiv za Leden 2014

ICT technologie a učitel

Vyučovat s podporou počítačů je úplně něco jiného, než si například vytvářet přípravu na vyučování na počítači.

Výstupy z několika projektů, organizovaných v posledních letech většinou komerčními firmami, se snažily doložit, zda zapojení ICT technologií do vyučování zkvalitní výuku. Do podobných projektů se velmi často přihlašují školy, které fandí ICT technologiím. Nositelem projektu ve škole bývá učitel, který dobře ovládá ICT technologie, a také vedení školy, které podporuje zavádění moderních technologií do vyučování. Velmi často se však stává, že počítačově zdatní učitelé, kteří se mají stát realizátory projektu, současně nemají požadované didaktické kvality. Počítače, kvalitního pedagoga nenahradí. Tak se stává, že žáci kontrolních tříd, kde učí učitelé bez podpory nebo s minimální podporou ICT technologií, vychází v těchto projektech obvykle lépe. Studijní výsledky kontrolních tříd bývají kvalitnější.

Jak tomuto předcházet? Při zavádění nových ICT technologií do školy je nutné myslet na podporu zapojených pedagogů. Učitel musí zvládat jak didaktiku vyučování, tak technologii, která bude jeho didaktické dovednosti podporovat. Učitel se musí naučit formulovat cíle vzdělávání tak, aby důkazy učení žáků byly v souladu s výsledky vzdělávání. Musí plánovat učení tak, aby ICT technologie efektivně doplňovaly a podporovaly učení žáků, rozvíjelo vnímání žáků, porozumění ale i motivaci žáků k učení. Tedy jednoduše řečeno, aby technologie podporovala kvalitu učení, byla bezpečná, jak pro učitele, tak pro žáky. Nestačí jen kvalitně zajištěné vzdělávání učitelů, je potřebná i jejich prakticky každodenní bezpečná podpora.

Osvědčilo se nám, aby při vedení hodin, ve kterých se používá výpočetní technika, podporoval práci učitele IT technik. Učitel hlídá didaktiku vyučování – vede hodinu, IT technik se stává asistentem učitele, podporuje jeho práci zejména tím, že všechny technologie fungují a že se žáci bezpečně dostávají tam, kam mají. Učitel, zejména myslím nyní na toho, který není v oblasti efektivního využívání ICT technologií ve vyučování tak zdatný, se tímto současně učí moderní technologie využívat, získává dovednosti jak učit s podporou počítače a zejména jistotu a pocit bezpečí. V případě, že vše dobře funguje, může se z asistenta IT technika stát až párový učitel a tím zefektivnit vyučování i napomáhat v rámci individualizace.

Zavádění IT technologií do vyučování je určitě dobrou cestou, jak zefektivnit učení. Z naší zkušenosti je zřejmé, že děti, které aktivně pracují ve vyučování nebo při přípravě na vyučování na počítači, začínají výrazně více používat počítač k učení, k hledání, třídění a zpracování informací, k pracovní – školní elektronické komunikaci. I tyto děti si na počítači jistě hrají, ale výrazně více používají počítač ke školní práci.

Aby zapojení ICT technologií opravdu fungovalo, je potřeba zejména:

  • vybavit učitele dovednostmi ve využívání ICT
  • zajistit fungující a bezproblémový chod počítačů, školní drátové i bezdrátové sítě
  • zajistit ve škole takovou IT podporu, která bude co nejčastěji dostupná všem pedagogům ve škole
  • naučit učitele využívat ICT pro efektivní učení

Zavádění moderních technologií musí probíhat pro učitele i žáky v bezpečném prostředí. Je důležité, aby učitelé dokázali zadávat takovou školní práci a domácí přípravu, kdy děti budou aktivně a efektivně pracovat s počítačem a jeho aplikacemi.

Vít Beran, ředitel ZŠ Kunratice


BYOD v antropocénu – Na Vašem, (ale) Po Našem Část první: Východiska

            Už dlouho si „hraju s počítači ve škole“, a tak mám snad právo říci, že Bring Your Own Device  aneb  „Na Vašem, Po Našem“ (NVPN) je učitě  velmi perspektivní cestou v blízké budoucnosti ve všech školách. Jsem proto rád, že jsme si mohli první kroky s tímto přístupem, který zásadně mění pohled na počítače ve školách,  v rámci projektu  Microsoftu – Vzděláváme pro budoucnost – vyzkoušet. V několika příspěvcích se pokusím nastínit některé přednosti, ale také úskalí tohoto přístupu.

Když sledujeme vývoj technologií, nedá se předpokládat, že v brzké budoucnosti bude škola schopna technologicky stačit všem novým směrům rozvoje. Jen si připomeňme, že ani dnes nejsou interaktivní tabule ve všech školách, přitom je tato technologie dnes již vysloveně muzeální.

Už dnes není zvláštností, když ve třídě najdeme tablety s IOS, Android, Windows, občas Windows Phone, Symbian či dnes již asi slepou operační větví BADA. A to nemluvím o aplikačním softwaru, prezentačním softwaru, widgetech a všech možných hejblátkách či vychytávkách. Málo platné, svět se v hardwaru i softwaru notně otevřel, leč pro potřeby školy je to situace vpravdě komplikovaná. Návrat k univerzálnosti proto musí být dnes pro většinu škol jedním z hlavních směrů.  

Koneckonců se tato skutečnost v plné míře  prokázala také v rámci přehlídky výukových objektů DOMINO Česká republika 2013.

Zásadní změnou proti minulým ročníkům byl fakt, že učitelé využili 15 autorských programů na 120 přihlášených prací; vloni jsme měli možnost vidět vlastně jen nástroje pro interaktivní tabule. V prosinci 2013 se už objevily první vlaštovky z online prostoru (Prezi) – softwarové aplikace bez závislosti na hardwaru.  Významný byl také návrat mnohých soutěžících ke „tradičnímu“ MS Powerpoint se všemi jeho pokročilými funkcemi. Zájemce odkazuji na webové stránky http://domino.nidv.cz, kde si mohou tyto výukové objekty snadno vyhledat.  Například prezentace Svět energie  stojí vysloveně za zhlédnutí a využití na základních školách. K celkové přehlídce DOMINO se ještě vrátíme právě z tohoto ohledu, protože i ona vlastně předznamenává budoucnost cloudového prostředí a celkové trendy v oblasti nasazení digitálních technologií ve škole.

 

 

http://domino.nidv.cz/2013/objekty/detail/525

 

 

 

Škola se z pochopitelných důvodů nemůže starat o technologie v takovém rozsahu. Nemá na to lidi, prostředky, ale hlavně jí něco takového NAPROSTO NEPŘÍSLUŠÍ. Z pracovníků školy by se stali drábové hlídající technologie, nabíječi a přenašeči zařízení sem a zase tam.  Bez spolupráce se servisními organizacemi, s podporou zřizovatele a partnerů by se v brzké budoucnosti školy jen stěží obešly.

Jsem také rád, že se v lednu 2013 opět zahajují práce na strategii využívání digitálních technologií pro školy, protože bez soustavné podpory ministerstva, která tak strašně chyběla v posledních letech, by nebylo možné držet se stávajícími evropskými trendy krok. Jsem bytostně přesvědčen, že se tato strategie musí zaměřit právě na univerzální řešení bez závislosti na hardwaru.Pokud tedy škola hledá svou budoucnost, myslím si, že to zkrátka nemůže řešit vybudováním jedné či dvou multimediálních učeben – jakýchsi katedrál, jak si je kdysi stavěli králové, a je úplně jedno jestli v nich je jen projekční plocha či dotykové obrazovky nebo 15 tabletů. Digitální technologie musí být zpřístupněny VŠEM žákům bez rozdílu. Opačné trendy jen rozšiřují digitální propast mezi žáky, a vlastně svým způsobem i mezi učiteli. Znám několik příkladů, kdy do „katedrál“ mají přístup jen vyvolení či ti poddaní, kteří sem chodí obdivovat techniku, nikoli s ní pracovat a natož ji smysluplně využívat.

Škola má v zásadě pouhé dvě možnosti svého rozvoje v nejbližší budoucnosti, které musí jít ruku v ruce:

  • vzděláváním učitelů a rozšiřováním jejich digitálních dovedností – soft skills.
  • podporou vnesených technologií a zajištěním přístupu do cloudového prostředí prostředí online či offline, které technologie sjednotí pracovními nástroji.

Všechny ostatní pokusy jsou nesourodé, mají částečný význam, protože nedokážou postihnout větší část žákovské a učitelské populace. Oba úkoly jsou však pro personál školy, technický či pedagogický gordickým uzlem či oříškem, který by si dnes netroufla rozlousknout veverka ani Popelka. Ty, které alespoň skořápku nakřapnou, jsou mezi učitelským sborem v červené knize chráněných živočichů.Tyto trendy jsou sice zřejmé, přesto ale některé školy hlásají školu zcela „bez domácích úkolů“. Z pohledu síťové generace je však takový přístup docela legračním anachronismem, protože role školy je dnes zásadně jiná. Žák se už neučí zásadně ve škole, ale kdekoli a jeho propojení s učitelem jak mentorem a rádcem je přímo nezbytné. Dnes tu máme naopak „školy naruby“ a celou řadu nových zcela neortodoxním a efektivních řešení. O nich tak zasvěceně píše pan Brdička. Co ale na tyto dosud nepředstavitelné změny učitelé?

Učitelé si navykli používat klasická síťová řešení, ovládat adresáře, dělat si prezentace či interaktivní výukové objekty, umí promítat, počítač je pro ně vyhledávací zařízení na recepty, prohlížení a přeposílání fotografií, ale ve třídě jsou velmi často zpátky v době křídové. A najednou, v antropocénu, jak se občas dnešní geologické období nazývá,  po nich chceme, aby přešli do cloudových služeb, aby sdíleli prezentace, své výstupy, řídili navíc digitální technologie žáků a v zásadě s nimi kooperovali!!! To znamená přeskočit tři geologická období :)

Ale dinosauři doby křídové ještě zdaleka nevymřeli. Ani dnes, jak se ukazuje ve zjištěních ČŠI, není počítač využíván ve více než 20 procent hodin. A to ještě v režimu Počítačem podporovaná/ý učitelka/učitel. Nadějí však je, že přechod od tradiční výuky doby křídové do doby pozdní křídy trval JEN pouhých 15 let. Kdybych neměl obavy ze silně se durdící paní učitelky, vložil bych sem jednu fotografii. Paní učitelka promítá na projekční ploše interaktivní tabule biologická schémata, ale jezdí po nich typickým dřevěným ukazovátkem. Fotografie by to byla víc než výmluvná. Tak tedy alespoň jeden obrázek nalezený v knihovně clipartů MS Microsoft Office online. Jediné, co se změnilo, je právě ta tabule za paní učitelkou. Jak je to u vás na škole? Budu rád, když začneme společnou diskuzi, která třeba bude moci přispět trochou do mlýna realizačnímu týmu ministerstva při jeho práci na strategii rozvoje digitálních technologií do roku 2020.

 

Milan Hausner
ředitel školy, ZŠ Lupáčova


Co spojuje školy v projektu Vzděláváme pro budoucnost?

Když jsem zvažoval, zda přijmout nabídku spolupracovat se čtyřmi školami zapojenými do projektu společnosti Microsoft Vzděláváme pro budoucnost, očekával jsem, že budu mít možnost z první ruky a přímo v pedagogické praxi pozorovat, jak zavádění dotykových zařízení do výuky ve školách probíhá. Po několika měsících již vím, že se mi dostává daleko zajímavějšího a plastičtějšího pohledu, nežli jsem si dovedl na začátku představit.

Čím dál, tím více jsem přesvědčen, že spolupráce mezi státem, veřejnými školami a nadnárodními společnostmi je značně důležitá. Mnohé nadnárodní společnosti mají více prostředků, vlivu a moci, nežli mnohé vlády, jejich produkty a služby významně formují naše životy. Společenskou zodpovědnost firem musíme být schopni nejen vyžadovat, ale i vhodně, ku prospěchu všech využívat.

Právě společnost Microsoft, ač to o ní možná ví v Česku málokdo, významně v celosvětovém měřítku investovala v posledních letech do pedagogického výzkumu. Díky tomu má skvělé poznatky pro začleňování digitálních technologií do školního vzdělávání. Sám jsem se o tom měl možnost přesvědčit například na Partners in Learning 2012 Global Forum konaném před rokem v Praze. Školy, které jsou zapojené do projektu Vzděláváme pro budoucnost (viz minulý příspěvek tohoto blogu) nepatří v několika ohledech k „průměrným“ školám. Liší se různou předchozí zkušeností s integrací technologií do vzdělávání i plánovaným scénářem využívání dotykových zařízení, vykazují ale jeden společný atribut: všechny čtyři mají ředitelku či ředitele, který spatřuje v technologiích prostředek změny současného vzdělávání a chtějí v tomto směru sami něco nového zkoušet. Právě schopnost řízení změny a chuť experimentovat a zkoušet nové způsoby vzdělávání dnes rozděluje nemnoho inovativních škol od těch tradičních.

Jsme na začátku projektu, který by měl být zajímavý primárně pro zúčastněné školy. Mojí ambicí je, aby postupy a okolnost průběhu zavádění a využívání dotykových počítačů do výuky nezůstaly pouze prožitou zkušeností čtyř ředitelů, několika učitelů a desítek žáků. Společně s Národním ústavem pro vzdělávání se pokusíme příklady dobré praxe a zajímavá zjištění zprostředkovat nejen společnosti Microsoft, ale především dalším školám a ředitelům, kteří sledují svět očima otevřenýma a nebojí se nových výzev.

Ondřej Neumajer


Vzděláváme pro budoucnost na tabletech? aneb K čemu vám bude dobrý tento blog

Tablety ve škole – to je momentálně žhavé téma, protože slibují přinést do výuky oživení, ale také ji udělat efektivnější a atraktivnější pro žáky a studenty a poskytnout odpověď na jejich individuální potřeby. A protože už Komenský řekl, že škola má být hrou, můžeme doufat, že když bude výuka děti bavit, mohou se také více naučit.

To je všechno moc hezké, ale všichni si uvědomujeme, že naše současné problémy nezmizí jako mávnutím kouzelného proutku v momentě, kdy škole zakoupíme zásobu nových tabletů. Lidský element je zde stejně důležitý jako dříve, ne-li dokonce více.

Jenomže ouha. Kdo má recept na to, jak správně skloubit technologii tabletů a lidského elementu ve výuce? Kdo ví, jak to správně namíchat tak, aby se tablety staly skutečně užitečnou učební pomůckou a ne hračkou pro děti či, v horším případě, noční můrou pro učitele?

Téma je nové u nás i ve světě. Vlastně se všichni učíme za pochodu. A pokud škola nakoupí tablety a teprve potom zjišťuje, co s nimi – to už je pozdě. Kolik šlápnutí vedle a rozčarování by ušetřilo mít kvalitní a komplexní informace předem a podle nich se rozhodovat? Ale kde čerpat..?

Proto nás napadla myšlenka vytvořit tento blog. Má sloužit jako přehled a orientační navigace školám, které o nasazení tabletů přemýšlí, i těm, které už tablety mají a chtějí se zdokonalit v jejich využívání.  Tento blog má za cíl přinést na jedno místo zkušenosti a rady těch nejpovolanějších – ředitelů a učitelů ze škol, kde již tablety systematicky používají. Jedná se o Referenční školy, které se staly pilotními školami projektu Vzděláváme pro budoucnost. Způsobem, jakým je využití tabletů ve škole koncipováno a sledováno, je tento projekt první svého druhu v České republice.

A co je to “Vzděláváme pro budoucnost”?

Tato iniciativa, jejímž garantem je společnost Microsoft, přináší školám jednak širokou nabídku tabletů a dotykových zařízení určených přímo školám, ale i podporu při jejich závádění do výuky. Do této podpory patří například školení pro pedagogy a ředitele škol zdarma, nebo právě i projekt Referenčních škol.

Na každé z Referenčních škol byl nasazen a je sledován jiný scénář využití tabletů. Dovolte, abychom Vám je představili:

Tablety pro konkrétní třídu – ZŠ Lyčkovo náměstí, Praha 8

Děti z 5.B používají tablety nejen ve škole k psaní poznámek, vyplňování interaktivních cvičení či skupinovým projektům, ale také doma, kde se učí ze svých poznámek a připravují na tabletech domácí úkoly.

Mobilní učebna – ZŠ Mnichovice

 Tablety jsou určeny pouze pro školní použití a může je využít kterákoliv třída bez ohledu na to, v jaké učebně se zrovna nachází. Ať už se tedy 6.B učí matematiku nebo 9.A dějepis, mohou děti použít tablety k práci se vzdělávacími aplikacemi týkajícími se daného tématu.

Bring Your Own Device (BYOD) neboli Přineste si vlastní zařízení – ZŠ Lupáčova, Praha 3

Děti si do výuky nosí vlastní tablet či notebook z domova. Pro efektivní výuku je třeba zajistit, aby se tato zařízení mohla zapojit do školní infrastruktury, připojit k Internetu, používat stejné aplikace, vzájemně bezpečně komunikovat a mnoho dalších úkonů. V současnosti hodně skloňovaný koncept BYOD přináší mnoho řešení a minimálně stejně tolik otázek.

Tablety pro učitele – ZŠ Kunratice, Praha 4

Tablety obdrželi nejprve učitelé, aby se s nimi seznámili, absolvovali školení, připravili výukové materiály. Teprve při komfortním ovládnutí technologie pedagogy se škola chystá přistoupit k dalšímu kroku – klasickému modelu výuky 1:1.

V tomto blogu najdete příspěvky ředitelů a pedagogů z těchto škol, případně dalších škol, které nasadily tablety do výuky, ale i zástupců metodologického partnera tohoto projektu – Národního Ústavu pro Vzdělávání (NÚV).

Přeji Vám zajímavé čtení, ale hlavně abyste zde našli zajímavé podněty, užitečné tipy a odpovědi na Vaše otázky. Vzdělávání pro budoucnost je na dosah.. tedy vlastně na dotek.