Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

Archiv za Únor 2014

BYOD v antropocénu – Na Vašem, (ale) Po Našem Část druhá: První kroky

ZŠ Lupáčova je známa tím, že vždycky se snažila držet krok s dobou, měli jsme první interaktivní tabuli na evropském kontinentu, všechny třídy jsou vybaveny projekční technikou a připojením k internetu… Materiálů je na webu o naší škole víc než dost.  Přesto přechod na lupáčovské eNVéPéN přinesl mnoho výzev a nutnosti řešit záležitosti, o jejichž existenci jsme před prvními spíše nesmělými pokusy s BYOD neměli ani potuchy. Dovolte jejich stručný výčet, neboť věřím, že takový „seznam“ může být užitečnou informací pro učitele, kteří hledají efektivní cestu jak využít různorodé technologie k výuce.

1. Zapojení wifi ve škole vyvolalo nejdříve rozsáhlou stížnost, kdy si jedna ze starostlivých maminek stěžovala na radnici, že s takovým postupem nesouhlasí, protože žáci jsou vystaveni mikrovlnnému záření. A tak prvním krokem k modernímu vzdělávacímu prostředí pro všechny se vlastně stala hloubková kontrola SZÚ, který následně vystavil posudek na nezávadnost instalovaných zařízení.

2. Druhý krok nebyl o mnoho více pozitivní.  Znamenal totiž selektivní blokování přístupu do internetu. Možnost přístupu všech žáků o přestávce do online prostředí s jistou mírou svobody znamenala totiž velké úskalí. Nezbylo než zvolit sofistikované filtrování, protože představa žáků brouzdajících leckde jinde, než se by se nám líbilo, by také vyvolala notnou řádku disputací. Zde je na místě uvést historku, kdy za mnou přišla mladá slečna ze třetí třídy mi „vynadat“, že jim blokuji některé hry, protože ona přece na žádné závadné stránky nechodí, protože ví, že je to špatně.

3. Když jsme nastavili filtrování prostřednictvím hardwarového firewallu Zyxel a softwaru Blue Content, disputace stejně nastaly. Tentokrát s učiteli. Informace, že stránky jsou nedostupné z důvodů her či nevhodného obsahu mnohdy působí u webů, jako je Česká televize či Oline šachy pro náš šachový kroužek, trochu legračně. Po roce používání se učitelé již naučili s jistým omezeními pracovat a pokud učitel považuje webovou stránku za nezbytnou, prostřednictvím nastavení, je stránka v krátké době uvolněna. Možná trochu komplikované, ale přece jen je to podstatný krok k online bezpečnosti ve škole. No, někteří šikovní žáci si ale umí najít cestičky. Naštěstí jich nemáme plnou školu.

4. Dalším krokem byl samozřejmě školní program v rámci etické výchovy, ve kterém se opakovaně po dobu několika let snažíme vštěpovat zásady etikety v online prostoru, vysvětlujeme příklady kyberšikany, opakovaně jsme řešili nevhodné fotografování spolužáky v citlivých situacích a celou řadu problémů na hraně mezi školu a mimoškolními aktivitami. Už v roce 2010 jsme podepsali pod záštitou České komise pro UNESCO Mezinárodní chartu proti kyberšikaně, kterou si napsaly samy děti naší a jedné rumunské školy.  Uběhly dva roky a popravdě řečeno, charta je zapomenuta a některé její zásady budeme muset obnovit.

5. V rámci přípravy na projekt s využitím žákovských mobilů jsme také prošli důsledným školením v oblasti kybernetické bezpečnosti a prostřednictvím eSafety Label – evropské aktivity si ověřili, které činnosti a aktivity budou nutné, abychom měli školu poměrně slušně zabezpečenou. Přestože se domnívám, že náš systém je poměrně pokročilý, dokázali jsme získat jen bronzovou plaketu k této aktivitě. K tomu, abychom získali vyšší stupeň ocenění, máme ještě hodný kus cesty.

6. Pravidelná kontrola, monitoring obsahových složek tříd a také zkušenosti či spíše nezkušenosti v minulém období (nestejnorodý systém, každý počítač jiná ves, rozdílné technologie ve třídách, ale především rozdílný operační systém) nás vedl k tomu, že jsme se rozhodli pro totální změnu systémové politiky školy. Rekonstrukci školní sítě z hlediska operačního systému, přechod na jednotné MS WIN 7, nastavení shodného uživatelského prostředí s jistými specifikacemi pro rozdílné interaktivní technologie.

7. Součástí tohoto komplexního přechodu bylo zavedení elektronické žákovské knížky a kompletní matriky online. Díky náročnosti tohoto kroku jsme zde  využili externí podpory společnosti Microsoft a zkušených IT techniků firmy Boxed.  Konzultace, hledání technologických řešení, učení se za pochodu, opisování ze zkušeností velkých firem vedlo k omezení mnohých chyb, které by systém velmi zaneřádily. I tak řešíme denně celou řadu problémů, které jsou ale především v oblasti lidských zdrojů, jisté neochoty se učit nové věci a smiřování s faktem, že rozmístění ovládacích prvků na obrazovce je jiné, než bylo před pár měsíci. Významná byla i podpora pracovníků Školy Online, s jejichž aplikací jsme velmi spokojeni přes pár technických obtíží, které nepochybně spraví příští vychytávky. A nezbývá mi také než poděkovat novému správci sítě panu Znamenáčkovi a naší dlouholeté školní metodičce Petře Vaňkové, která přežila lecjaký slovní i technický karambol. To vše v rámci dvou měsíců prázdnin roku 2013…

8. A to už na nás čekal první pokus o zavedení systému MULTIPOINT MICROSOFT SERVER,o kterém jsme předpokládali, že může být prvním krokem k využívání BYOD. A k tomu ještě modely iTřídy.

A jak to bylo dál… k tomu se vrátíme v další části našeho příspěvku…

Milan Hausner
ředitel školy, ZŠ Lupáčova


Smysl zavádění moderních technologií do výuky

Zavádění moderních technologií do výuky je v posledních letech v českém školství velká móda. Školy se předhánějí s nákupy interaktivních tabulí, elektronických učebnic, netbooků, tabletů a dalších technologických novinek. Škola, která nemá tuto technologii ve svých učebnách je považována za nekvalitní a stagnující a její vedení za špatné a nemoderní. Je tomu opravdu tak? Můžeme kvalitu školy opravdu měřit množstvím moderní technologie na třídu či na hlavu žáka?

V současné době bohužel v českém školství chybí jakékoliv pojmenování kvality. Nikdo neví co je kvalitní škola, co je kvalitní výuka, co je kvalitní učitel. Chybějící národní kritéria kvality a jejich indikátory, ke kterým by všechny školy měly směřovat, způsobují, že žádané školy jsou pouze některé. Jsou to školy, které si kritéria kvality stanovily a snaží se je realizovat.

I my jsme si v naší škole kvalitu pojmenovali, a proto mohu odpovědět, zda množství moderní technologie je hledaným indikátorem kvality či ne. Za kvalitní vzdělávání považujeme rozvoj myšlení dětí. Za kvalitně vzdělaného člověka považujeme myslící osobu, která je na základě svých znalostí a dovedností schopna vyřešit problémy běžného života. Pokud k tomuto cíli chceme směřovat, musí být základním stavebním kamenem hodina, při které pracují hlavně děti. Pasivním přijímáním informací se totiž myšlení děti příliš nerozvíjí. Jak do toho zapadá moderní technologie?

Moderní technologie tedy musí být jedním z nástrojů, který pomáhá k rozvoji myšlení žáků (samozřejmě i učitelů) a zároveň zabezpečuje práci všech žáků. Investice do interaktivních tabulí, na kterých mohou pracovat v lepším případě dva žáci, se z tohoto úhlu pohledu jeví jako velmi neefektivní. Pokud si k interaktivní tabuli přikoupíte hlasovací zařízení pro celou třídu, máte sice jistotu, že pracuje každé dítě, ale je rozhodování A, B, C, D na hlasovacím zařízení o správném řešení opravdu rozvojem myšlení dětí?

Smysluplnou investicí pro školu k naplnění této vize se tedy jeví pořízení osobních počítačů (tablet, netbook, notebook) pro každého žáka školy, ve kterých budou využívat programy a aplikace, které rozvíjejí jejich myšlení. V některých školách jsem tuto cestu již viděl. Každé dítě mělo své zařízení, které obsahovalo elektronické učebnice, připojení na net a další aplikace. Přesto sledovaná hodina nebyla kvalitní! Žáci dělali na PC jen to, co jim řekl učitel, všichni by dělali to samé, pokud by při hodině počítače nebyly, cíl hodiny by byl naplněn stejně. Potenciál moderní technologie nebyl v hodině využit.
A jsme u kořene věci! Kvalitu školy a vzdělávání zabezpečují učitelé nikoliv pomůcky ve škole. Kvalitu lze zabezpečit bez moderních technologií i s nimi. Záleží pouze na učiteli, jakou pomůcku ke kvalitnímu vzdělávání využije.

České školství nepotřebuje primárně vybavovat moderní technologií. České školství potřebuje vizi kvalitního vzdělávání a investici do vzdělávání učitelů, kteří budou tuto vizi realizovat. Jak do systému začleníme moderní technologie je na tvůrcích, ale své místo v moderním vzdělávání určitě mají.

Mgr. Jan Korda, ředitel Smysluplné školy na Lyčkovo náměstí v Praze 8


Není tablet jako tablet

Tablety ve škole je v současnosti hodně diskutované téma – a to nejen v tomto blogu.  Není ale nikde psáno, že pokud chce škola realizovat výuku 1:1 (tj. jedna k jedné, kdy každé dítě má vlastní pracovní zařízení), musí se „omezit“ právě jen na tablety. Existuje celá škála různých druhů zařízení, které lze stejně dobře využít pro styl výuky 1:1. Záleží na tom, co která škola preferuje, jaké jsou její požadavky.

Tablet vs. notebook

Tablety jsou mezi učiteli zatím spíše neznámé, nebude na škodu stručně shrnout hlavní rozdíly tabletů a běžných notebooků:

  • Tablety využívají vícedotykové ovládání, což znamená, že uživatel může ovládat počítač více prsty najednou a používat při tom gesta. Pro zadávání textu se používá softwarová klávesnice, která se v případě potřeby zobrazí na displeji. K většině tabletů lze připojit externí klávesnici. U některých je externí klávesnice součástí přístroje (viz dále).
  • Velikost displeje tabletů se zpravidla pohybuje mezi 7 a 10 palci, pro srovnání: notebooky bývají vybaveny displejem o velikosti cca 11 až 18 palců. Tablety jsou tedy mobilnější a výrazně lehčí.
  • Výdrž na baterie je u kvalitních tabletů zpravidla výrazně delší, než u tradičních notebooků.
  • Tablety jsou také zcela bezhlučné, operační systém a data jsou ukládána na interní flash paměť, nikoli na tradiční pevný disk s mechanicky otáčenými plotnami. Vzhledem k úspornému procesoru v naprosté většině nepotřebují aktivní chlazení, tzn. nemají žádný větráček, který by hluk vydával.
  • Obsahují množství čidel (např. akcelerometr, gyroskop, světelné čidlo, proximity sensor, digitální kompas, teploměr, GPS, mikrofon, kameru, fotoaparát) a díky nim dovedou reagovat na různé situace, např. díky gyroskopu automaticky otáčejí obraz v závislosti na poloze držení tabletu (na šířku, na výšku) tak, aby byl text stále čitelný.
  • Disponují zpravidla dvěma kamerami (méně kvalitní vpředu, kvalitnější vzadu), mikrofonem a reproduktory.
  • Do počítačové sítě či internetu se přihlašují pomocí bezdrátové sítě (Wi-Fi, 3G/4G, příp. Bluetooth), nikoli klasickým Ethernet kabelem.
  • Aplikace pro tablety se stahují z internetového obchodu výrobce operačního systému, nešíří se přes CD nebo DVD nosiče.
  • Tablety jsou považovány více za spotřební materiál, jejich cena je zpravidla nižší než bývá cena notebooků.

Není tablet jako tablet

S jistým zjednodušením jsem popsal hlavní rozdíly tabletů a notebooků. Notebooky to dnes nemají jednoduché, procházejí jakousi krizí identity – nikdo neví, která kategorie zařízení projde touto krizí vítězně, kterou cestou se vývoj vydá, a který typ počítače budeme používat v budoucnu nejčastěji. Ono se totiž řekne tablet, ale není tablet jako tablet. Výrobci se snaží hledat inovativní řešení, které by oslovilo další uživatele a tak dnes můžeme vybírat (tedy, alespoň co do konstrukce) z více kategorií dotykových počítačů.

Společnost Microsoft vsadila na kontinuitu, a ač do svých Windows 8 přidala možnost moderního uživatelského rozhraní nazvaného Modern UI (ano, to jsou ty barevné dlaždice), zároveň je možné pracovat s plochou (tzv. desktop), tedy obdobně, jako tomu bylo u minulých verzí Windows. V takovém případě se hodí mít k tabletu připojenou klávesnici a to je vlastně i jedna z velkých výhod dotykových počítačů s Windows.

Dva v jednom

K tabletu s Windows je možné připojit klávesnici bezdrátově přes Bluetooth, případně pomocí USB kabelu. Velký zájem škol je o zařízení, která Microsoft označuje jako Tablet PC. Jedná se o tablet, který je možné připojit k zařízení někdy nepřesně označovém jako dokovací stanice. Obsahuje především klávesnici, zpravidla i další baterii pro prodloužení výkonu počítače a množství konektorů (zejména USB). Žáci tedy mohou využívat výhody lehkého tabletu, například pro pořizování videí k dokumentaci nějakého zajímavého fyzikálního jevu a následně připojením klávesnice pracovat s téměř plnohodnotným počítačem, na kterém video zpracují, otitulkují a vystaví na Internet.

Obdobně fungují i tzv. konvertibilní zařízení. Jak název napovídá, mohou se jednoduše a rychle proměnit z plnohodnotného počítače v tablet anebo obráceně. Tato zařízení obsahují klávesnici, kterou je ale možné pomocí důmyslného kloubu či obdobného zařízení otočit, přesunout či zasunout tak, že v ruce najednou držíte placku, tedy pardon, dotykový displej, který funguje jako tablet. Hlavním znakem této kategorie je skutečnost, že klávesnici nemůžete zapomenout doma, protože je od těla počítače zpravidla neoddělitelná.

Další kategorií jsou notebooky, které ale obsahují dotykový displej. Takových bude stále přibývat a troufnu si věštit, že časem notebooky bez dotyku z trhu téměř zmizí. Výhoda je opět zjevná – uživatel může kombinovat práci s touchpadem, s dotykem přímo na obrazovce a případně si i připojit externí myš.

Speciální a stále oblíbenější kategorií notebooků jsou ultrabooky, které jsou nejen extrémně tenké a lehké, ale také startují do několika málo vteřin a většinou obsahují místo klasického pevného disku interní flash paměť SSD. I nové ultrabooky samozřejmě disponují dotykovým displejem.

Poslední kategorií jsou počítače All in One (vše v jednom), nejvíce podobné tradičním stolním počítačům, které ale jsou přímo integrovány do monitoru. Učitel využívající takový počítač nemusí mít pod stolem stále překážející plechovou skříň (šasi), dokonce klávesnice i myš může být připojena bezdrátově. I tato zařízení mají samozřejmě kvalitní dotykový displej.

Hranice výše popsaných kategorií tabletů a dotykových počítačů nejsou ustálené, občas jsou méně zřetelné. České školy jsou velmi různorodé, každá chce počítače využívat jinak a tak by široká nabídka kvalitních počítačů ovládaný dotykem měla uspokojit každého ředitele či ICT koordinátora, který se rozhodne modernizovat školní strojový park. Konkrétní příklady počítačů výše popsaných kategorií s Windows 8 je možné najít na www.atraktivnipocitace.cz nebo na www.microsoft.com/cze/education/vzdelavameprobudoucnost/zarizeni/.

Jak již víte z předchozího blogového příspěvku, každá škola zapojená v projektu Vzděláváme pro budoucnost používá jiný scénář a tudíž i různé kategorie dotykových počítačů.

Ondřej Neumajer


Mobilní tabletová učebna v ZŠ T. G. Masaryka Mnichovice

Hlavním důvodem proč jsme se rozhodli zapojit se do projektu „Vzděláváme pro budoucnost“ je skutečnost, že mnoho dětí již nyní vlastní chytré telefony, tablety či jiné „hračky“ a směr zapojení vlastního digitálního zařízení žáků do běžného vyučovacího procesu je nezvratný. Využívání informačních a komunikačních technologií je jedním z důležitých nástrojů k podpoře individualizace práce a aktivního učení žáků.

Naše plány jsme rozdělily na několik etap:

  1. Pracoviště učitele s prezentační technikou (včetně interaktivní tabule) – standardní vybavení každé třídy vedlo k zautomatizování využívání počítačových programů včetně internetu jak pro učitele, tak pro žáky. PC pracují na platformě Windows, na interaktivních tabulích SMART se pracuje dotykem. Samozřejmostí je využívání elektronických třídních knih a žákovských knížek.
  2. PC učebna – k využití v hodinách informatiky – cílená příprava žáků v dovednostech efektivního využívání ICT a získání základních znalostí v oblasti digitálních technologií. PC učebna byla renovována na zařízení All -in One PC s operačním systémem Windows8 a dotykovými monitory (kompatibilita zařízení s mobilní tabletovou třídou).
  3. Mobilní tabletová učebna: využití pro výuku běžných předmětů na 1. a 2. stupni, pro práci žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, školící nástroj pro pedagogy. Školní sada tabletů Windows 8 včetně oddělitelné klávesnice bude sloužit:
  • učitelům jako nástroj pro vzdělávání jak sama sebe, tak postupnou implementaci žákovských zařízení do didaktiky vyučovacího procesu
  • v případě shodného zařízení ve výuce lze předpokládat, že dojde k integraci tabletů do výuky s menšími obtížemi při správě, v rámci řízení třídy učitelem, využívání dostupného obsahu a kompatibility znalostí a dovedností jak žáků, tak učitele
  • školní mobilní tabletová třída bude motivací žákům a učitelům k využívání tabletů jako pracovního nástroje a povede k rozšíření tohoto zařízení mezi další žáky jako osobní soukromý nástroj žáka
  • školní mobilní tabletová učebna bude k zápůjčce žákům se sociálně slabého prostředí

 

A jak se daří naplňovat naše vize?

Pomaleji než jsme původně předpokládali. Po téměř půl roce od zahájení máme funkční technickou infrastrukturu a pomalu se učíme, jak efektivně začlenit mobilní učebnu do výuky. A to není pouze o znalostech z oblasti ICT, ale zejména o didaktice a pedagogických dovednostech. V souladu s teorií: „Digitální technologie ve výuce jsou jako katalyzátor: dobré učitelské metody posunou kupředu, ale špatné pedagogické postupy se ještě zhorší“ intenzivně pracujeme na podpoře pedagogů. V únoru je naplánované školení k Windows 8 od společnosti Microsoft.  V hodinách, kde se nasazuje využívání tabletů, spolupracuje učitelka fyziky s kolegou informatikem. A nápady k samotné výuce hledáme po „všech čertech“ – z jiných škol, ze vzdělávacích portálů apod. Je to práce, která nás baví!

                                                                 Marcela Erbeková, ředitelka školy